Můžeme „lehce“ oslavovat – „člověk dostal přednost před křečkem“. Totiž, hned dva soudy v posledních dnech zamítly obstrukční žaloby ekologických aktivistů, kteří tak blokovali výstavbu dálnic na Moravě. Nejdříve Nejvyšší správní soud zamítl kasační žalobu Dětí země ve věci dálnice D1 u Přerova, aby vzápětí vydal své dlouho očekávané rozhodnutí také Krajský soud v Brně, který shodil ze stolu žalobu spolku Egeria. Právě nekonečné právní námitky tohoto tříčlenného spolku několik let blokují výstavba klíčové dálnice D49, na kterou toužebně čekají tisíce obyvatel Zlínského kraje.
Rozhodnutí obou soudů je velkým vítězství zdravého rozumu. Nezávislé soudy potvrdily to, co společně s dalšími dopravními experty tvrdím již několik let. Tedy, že argumenty ekologických aktivistů jsou pouze uměle vytvořenou a neopodstatněnou právní konstrukcí, pomocí které se snaží zastavit nebo alespoň zbrzdit výstavbu dálnic na Moravě. Jsem rád, že naše společné úsilí, které jsme věnovaly prosazení výstavy páteřních komunikací především ve Zlínském kraji, konečně přestanou brzdit obstrukce ekologických aktivistů. Je třeba konečně začít stavit, nikoliv do nekonečna počítat křečky na poli. Lidé si zaslouží kvalitnější a bezpečnější dopravní spojení, musíme vyhnat kamiony z našich obcí a měst na obchvaty, bohužel však aktivisté se obracejí na soudy opakovaně a zneužívají naši legislativu k nekonečným obstrukcím..., tak nevím jestli je tato jednoznačná rozhodnutí soudů přesvědčí o tom, aby už dali pokoj a dále nebrzdili náš rozvoj...(?).
Především Nejvyšší správní soud přitom doslova „rozmetal“ dosavadní argumenty ekologických aktivistů, kteří kvůli ochraně chráněných druhů živočichů se snažili vrátit celé rozhodování o dálnicích na úplný začátek. Argumentovali totiž tím, že je třeba posoudit jiné varianty vedení dálnice. To však soud jednoznačně odmítl. „Nelze žádat, aby krajský soud fakticky zpracovával alternativní stanoviska k již existujícímu stanovisku EIA za účelem vyloučení existence jiné vhodné varianty,“ uvedl ve svém rozhodnutí Nejvyšší správní soud.
Stanovisko soudců navíc podpořilo také to, že není možné upřednostňovat ochranu přírody před dalšími veřejnými zájmy. „Podle Nejvyššího správního soudu by orgán ochrany přírody překročil meze své působnosti, pokud by posuzoval možnosti udělení výjimky zcela bez ohledu na obsah žádosti a závěry předchozích fází. Kritériem pro posouzení reálnosti konkrétní varianty nejsou toliko hlediska ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, nýbrž musejí být zvažovány i jiné okolnosti a jejich vzájemné vlivy,“ uvádějí v rozhodnutí soudci.
Související tiskové zprávy Libora Lukáše v této věci: