Úvodní slovo

Pokud bych si měl vybrat motto, které mne nejlépe vystihuje, pak jsou to dvě slova – „aktivní cesta“. Tento slogan zahrnuje v podstatě vše, co ve svém životě konám a činím.

Vždy jsem se snažil být aktivním člověkem, jsem jím i nyní a hodlám být také nadále. A pokud něco opravdu nesnáším, pak je to lidská blbost a lhostejnost. Tolik k výrazu „aktivní“. A proč „cesta“? Protože si pod ní nemusíme představit jen životní pouť, ale také pohyb a dopravu. Svou původní profesí jsem stavař se specializací na dopravní infrastrukturu. Právě stavbám cest a zlepšování situace v oblasti dopravní infrastruktury jsem zasvětil značnou část svého profesního života. V neposlední řadě se vždy snažím najít cestu, která spolehlivě vede k cíli. Tu nejlepší cestu, která bude prospěšná i širokému okolí.

Jsem patriot a mám velmi kladný vztah k regionu, ve kterém žiju. Nehodlám někde v koutě přihlížet tomu, aby měla naše krásná Morava nálepku pohraniční oblasti. Je třeba region hospodářsky pozvednout a zajistit i v současné nelehké době lidem lepší podmínky k životu, vzdělání i práci, ale také k jejich sociálnímu, kulturnímu i sportovnímu vyžití.

A důležitou cestou k tomuto cíli je také kvalitní dopravní infrastruktura – o tom jsem vždy byl a jsem pevně přesvědčen, a dělám ze svých pozic (například jako dlouholetý předseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě, jehož jsem zakladatelem) v tomto směru vše, co umím, a co je možné. A výsledky jsou znatelné, přestože vinou nesmyslně nastavených byrokratických bariér či neustále brojících aktivistických skupin nejde vše tak rychle jak bych si přál. Přesto se však projekty české dopravní infrastruktury stále posouvají kupředu a konečně stavíme a stavět budeme (např. dálnice D55, D1, D49).

Současně mne nenechává chladným ani mnoho celospolečenských témat. Ať už je to ztráta svobody pod rouškou pandemie covidu, nebo pošlapávání tradičních hodnot, mezi nimiž je na prvním místě tradiční rodina, tak také „socialistické a byrokratické tendence“, které na nás doléhají dnes a denně z Prahy i Bruselu.

V letošním roce jsem se rozhodl kandidovat do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky (volby se uskuteční 8. - 9. října 2021). Poprvé ve svém životě se hodlám postavit současným parlamentním „dinosaurům“ a nabídnout tak občanům našeho kraje zřejmou programovou alternativu vůči zavedeným politickým stranám. Kandiduji jako lídr kandidátky za volební formaci Trikolóra Svobodní Soukromníci s ústřední mottem: ”MÁTE PRÁVO ŽÍT” (více najdete na: www.pravozit.cz).

Za svůj život jsem nasbíral řadu zkušeností jak z podnikání, tak například z řízení řady významných investičních projektů, a v neposlední řadě i z mého hejtmanského působení v čele Zlínského kraje, což jsem vždy vnímal jako službu veřejnosti, jejímž názorům a podnětům jsem stále otevřen. Tyto zkušenosti bych nyní rád zúročil, pakliže ve mne voliči vloží svou důvěru.

Musíme udělat vše, co je k rozvoji naší země, moravských regionů i našich životů, a také vítězství zdravého selského rozumu, skutečně potřeba. Svoboda i veřejné finance naši země jsou rozvrácené ve jménu „pseudoboje“ s covidovou pandemií. Stávající situaci odnášejí nejen současní živnostníci a podnikatelé či jejich zaměstnanci. Odnášejí ji i naši nejbližší – senioři a především naše děti. Těmto manýrům musíme říct “Dost! Máme právo žít!” a co nejdříve spustit plán obnovy naší země.

Libor Lukáš
(lukaszlin21@gmail.com)

Úvodem

Pokud bych si měl vybrat motto, které mne nejlépe vystihuje, pak jsou to dvě slova – „aktivní cesta“. Tento slogan zahrnuje v podstatě vše, co ve svém životě konám a činím.

Vždy jsem se snažil být aktivním člověkem, jsem jím i nyní a hodlám být také nadále. A pokud něco opravdu nesnáším, pak je to lidská blbost a lhostejnost. Tolik k výrazu „aktivní“. A proč „cesta“? Protože si pod ní nemusíme představit jen životní pouť, ale také pohyb a dopravu. Svou původní profesí jsem stavař se specializací na dopravní infrastrukturu. Právě stavbám cest a zlepšování situace v oblasti dopravní infrastruktury jsem zasvětil značnou část svého profesního života. V neposlední řadě se vždy snažím najít cestu, která spolehlivě vede k cíli. Tu nejlepší cestu, která bude prospěšná i širokému okolí.

Jsem patriot a mám velmi kladný vztah k regionu, ve kterém žiju. Nehodlám někde v koutě přihlížet tomu, aby měla naše krásná Morava nálepku pohraniční oblasti. Je třeba region hospodářsky pozvednout a zajistit i v současné nelehké době lidem lepší podmínky k životu, vzdělání i práci, ale také k jejich sociálnímu, kulturnímu i sportovnímu vyžití.

A důležitou cestou k tomuto cíli je také kvalitní dopravní infrastruktura – o tom jsem vždy byl a jsem pevně přesvědčen, a dělám ze svých pozic (například jako dlouholetý předseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě, jehož jsem zakladatelem) v tomto směru vše, co umím, a co je možné. A výsledky jsou znatelné, přestože vinou nesmyslně nastavených byrokratických bariér či neustále brojících aktivistických skupin nejde vše tak rychle jak bych si přál. Přesto se však projekty české dopravní infrastruktury stále posouvají kupředu a konečně stavíme a stavět budeme (např. dálnice D55, D1, D49).

pokračovat ve čtení