Tiskové zprávy

Česká republika - 16.08.2021
Pomáhat nefachčenkům? Kdo nepracuje, ať nejí. Jedněm sponzorujeme flákání, pro jiné nemáme peníze na léčbu

Pomáhat nefachčenkům? Kdo nepracuje, ať nejí. Jedněm sponzorujeme flákání, pro jiné nemáme peníze na léčbu
O nutnosti reformy systému vyplácení sociálních dávek hovoří politik Trikolóry, bývalý hejtman Zlínského kraje, Libor Lukáš. (TSS) „Chceme např. podmínit vyplácení sociálních dávek řádnou školní docházkou dětí či prokazatelnou pracovní aktivitou,“ říká. Covidovou hysterii je třeba podle něj zastavit a vrátit svět do normálu. „Vláda kličkuje mezi paragrafy a stůj co stůj se snaží udržet atmosféru strachu a co největší moc nad životy každého z nás,“ varuje.
 
Zpřísnění vyplácení sociálních dávek, nezaplacení pokuty třikrát, a dost, dohlédnutí na školní docházku. Jedni tvrdí, že jde o represi, která uškodí dětem z chudých rodin, druzí zase, že s nepřizpůsobivými to jinak nelze. Co vy na to?
 
Jsem toho názoru, že by mělo dojít ke zpřísnění podmínek pro vyplácení sociálních dávek, a to především v těch případech, kdy lidé můžou pracovat, ale jim se nechce a navykli si využívat rozmařilý sociální systém, který by měl prioritně pomáhat potřebným, nikoliv „nefachčenkům“. Určitě musíme pomáhat sociálně slabým a neházet všechny do jednoho pytle, ale vždyť všichni dobře víme, že existuje nemalá skupina občanů, kteří doslova zneužívají štědrý sociální systém. Pracovat by mohli, ale nepracují, protože je uživí stát, resp. jim na jejich obživu přispěje každý občan a firma ze společných daní. To není fér a politici musí přestat před tímto problémem strkat hlavu do písku. Bohatství vzniká z práce, nikoliv z dotací či sociálních dávek. A kdo nepracuje, a přitom by mohl, nemůže počítat s tím, že ho bude živit stát. Od pradávna platilo lidové rčení: „Kdo nepracuje, ať nejí.“ Nechápu, jak se dnešní vládnoucí elity mohou dívat do očí těm, kteří pomoc druhých skutečně potřebují, ať už kvůli vážné nemoci, či jiným handicapům, jen na ně prostě nezůstává dostatek peněz. A přitom na druhé straně tito samí lidé, zodpovědní za veřejné finance, vyhazují peníze oknem a zaslepeně sponzorují životy těm, kteří se promyšleně flákají.
 
Není tajemstvím, že někteří lidé dokážou sociálních dávek velmi dobře využívat. Jak tomu zabránit?
 
Celý systém sociálních dávek je třeba zásadním způsobem upravit, chcete-li reformovat. Základním principem musí být zjednodušení systému sociálních dávek, resp. jeho zeštíhlení tak, aby motivoval k práci. Zkrátka aby se vždy vyplatilo pracovat. Zároveň chceme např. podmínit vyplácení sociálních dávek řádnou školní docházkou dětí či prokazatelnou pracovní aktivitou. Jsem rád, že naše formace Trikolóra Svobodní Soukromníci (TSS) má na pozici stínového ministra práce a sociálních věcí pana Václava Krásu, který je na rozdíl od jiných skutečným odborníkem v oblasti sociální péče a bude jistě schopen tuto důležitou reformu provést.
 
V posledních týdnech sledujeme bouřlivou diskusi ohledně povinného očkování. Mělo by být povinné?
 
Jednoznačně odmítám povinné očkování proti covidu-19, stejně jako nepřímé formy, jak lidi donutit či jakkoliv jinak motivovat k očkování. Nejsem odpíračem očkování, ale řízená vakcinace musí vždy zůstat pouze na svobodném a osobním uvážení každého jednoho člověka. Zároveň je třeba odmítnout jakoukoliv formu diskriminace těch, kteří se rozhodnou neočkovat. Také jsem přesvědčen o tom, že bychom si neměli nechat vnutit účelové rozdělování společnosti na ty, kterým v mobilu svítí zelený QR kód, a na ty, kteří z jakéhokoliv důvodu tuto formu prevence odmítnou. Copak stejným způsobem kontrolujeme u lidí jiné druhy očkování či bezinfekčnosti? Zdá se mi, že se svět upnul pouze a jen na jednu nemoc. Na všechno ostatní jako kdyby se zapomínalo. Tuto covidovou hysterii je třeba zastavit a vrátit svět do normálu.
 
Jak vnímáte snahy zakázat neočkovaným nebo lidem bez testu vstup třeba na akce v počtu účastníků větším, než jsou tři tisíce? A jak jejich možnost chodit do restaurací a podobně?
 
Již jsem na to částečně odpověděl v předchozí otázce. Tato segregace lidí a jejich rozdělování na dvě skupiny s různými právy je absolutně nepřijatelná, obzvláště když je organizována přímo státem. Historie si dobře pamatuje např. fašistické Německo, ve kterém Hitler začal rozdělovat lidi podle rasy a vytvářel tím masovou nenávist. Kam to vedlo, to všichni dobře víme. Dnes nerozdělujeme lidi podle rasy, ale podle toho, jestli jsou, nebo nejsou očkovaní na jednu jedinou zcela konkrétní nemoc. Dlouhodobé následky a důsledky této vakcinační mánie budou známy až za několik let. Dnes nemůže nikdo s určitostí tvrdit, zda byla zvolena ta nejsprávnější cesta, jak infekčnímu šíření pandemie covidu-19 zabránit. Skutečnou pravdu nám poskytne až vzdálená budoucnost.
 
Objevují se nápady, aby netestované děti svačily či obědvaly zvlášť nebo musely nosit ochranu dýchacích cest. Je to správně?
 
Jde jen o další ukázku toho, kam až jsou dnešní vládní politici schopni zajít ve svých pomýlených úvahách. Školy a malé děti se obecně staly obětními beránky celé pandemie. Školy byly první, které se zavřely, a právě v ČR zůstaly zavřené v porovnání s jinými zeměmi nejdéle. Dnešní vláda tak zcela bez rozmyslu poznamenala životy nejmladší generace. Jako formace Trikolóra Svobodní Soukromníci (TSS) odmítáme jakékoliv úvahy o tom, že by mělo docházet k takto diskriminační segregaci dětí ve školách nebo že by je ministerstvo opět nutilo trávit dlouhé hodiny vyučování v rouškách.
 
Jsou už nynější obviňování, že za další vlnu budou moci neočkovaní, v pořádku?
 
Tyto úvahy jsou absolutně liché, protože i očkovaný člověk může být přeci přenašečem viru. Přikláním se k názoru, že očkování, obdobně jako prodělání samotné nemoci, tak možná pouze chrání před horším průběhem tohoto onemocnění. Takže znovu zopakuji, že očkování musí zůstat dobrovolné. Razím zásadu, že v boji s pandemií je třeba chránit ohrožené, léčit nemocné, a ostatní nechat svobodně žít a pracovat. Covid není mor a měli bychom se s touto respirační nemocí naučit žít a pracovat.
 
Soud zrušil další z vládních opatření. Po kroužcích a volnočasových aktivitách dětí je to nošení roušek a respirátorů ve vnitřních prostorách. Už je to více než dvacet podobných opatření, která soud zrušil. Vláda však vždy vydá nařízení znovu, a tak se to děje stále dokola. Jak to vnímáte?
 
Vnímám to jako absolutní neúctu k samotným základům právního státu. Vláda kličkuje mezi paragrafy a stůj co stůj se snaží udržet atmosféru strachu a co největší moc nad životy každého z nás. Zastavit to však můžou letošní parlamentní volby. Věřím tomu, že lidé dají hlas těm, kteří nedovolí už žádný další lockdown a omezování lidské svobody, kteří budou mít dostatečné kompetence k tomu, aby zajistili především ekonomickou i společenskou obnovu naší země, ale zároveň zastaví rozkrádání a drancování veřejných rozpočtů, čelem se postaví k náhradám všech škod způsobených nelegálními vládními opatřeními a jejich strůjce postaví před soud. A právě s takovým programem vstupuje Trikolóra Svobodní Soukromníci (TSS) do letošních voleb.
 
Ačkoliv dluh České republiky roste – za druhé čtvrtletí 2021 z evropských zemí nejvíce hned po Kypru –, ačkoliv Nejvyšší kontrolní úřad uvedl, že mnoho financí z dluhu nešlo na věci související s koronavirem, vládní politici stále tvrdí, že je to v současné krizi v pořádku. Je?
 
Není to v pořádku. Dokonce si myslím, že pandemie přišla dnešní vládě trochu vhod, protože za ni může schovat to, jak špatně s veřejnými financemi hospodaří. Vždyť politici nám zbytečně a soustavně navyšují byrokracii a tím i počty úředníků, a také promyšleně rozdávají předvolební dárečky ovlivnitelným voličským skupinám. Na české podnikatele a živnostníky, tedy ty, kteří budují hodnoty, vytvářejí pracovní místa a se svými zaměstnanci plní daněmi státní kasu, se však vykašlali. V našem programu se proto velmi podrobně věnujeme jak antibyrokratickým opatřením, tak i obnově české ekonomiky, která se musí opřít právě o houževnatost českých podnikatelů a živnostníků. Odmítáme jakékoliv zvyšování daní. Naopak některé chceme zrušit či snížit a prosadit rovnou patnáctiprocentní daň. Chceme štíhlý a úsporný stát a minimum přerozdělování.
 
V letošních volbách kandiduje více koalic. Po STAN a Pirátech a koalici SPOLU se hnutí Trikolóra spojila se Svobodnými a Soukromníky. Jak vám koalice vyhovuje?
 
Musím vás opravit. Nekandidujeme jako koalice, ale jako jedna volební strana s názvem Trikolóra Svobodní Soukromníci. Na rozdíl od koalic tedy pro vstup do Poslanecké sněmovny potřebujeme získat „pouze“ pětiprocentní podporu voličů. A já pevně věřím, že ani jediný hlas pro naši formaci nepropadne a že budeme v letošních volbách úspěšní. Na rozdíl od vámi zmíněných koalic nás totiž spojují pevné programové průniky. Máme jasný názor na to, že chceme nadřadit české právo nad právo Evropské unie a předřadit české národní zájmy. Chceme bránit normální svět a odmítnout všechny moderní pokrokářské ideologie. Hodláme odstartovat skutečnou antibyrokratickou reformu a hlasitě se postavit za české podnikatele a živnostníky. Jednou z našich priorit je také zachování pevné české koruny.
 
Podnikatel Vlastimil Veselý a programátor Daniel Vávra založili organizaci Spolek pro ochranu svobody projevu. Domnívají se, že v lidech začíná autocenzura, že dochází k přílišné cenzuře na sociálních sítích, lidé s opačnými názory jsou ostrakizováni a o některých věcech se zakazuje mluvit. Provázali to s nařízením o hate speech z Evropské unie a na další věci – například tvrdý trest pro někoho, kdo umístí na Facebook nenávistný výrok. Za něj však dostane větší trest než například za znásilnění. Jak na tom jsme se svobodou slova podle vás?
 
Se svobodou slova jsme na tom čím dál hůře a ve své otázce jste to popsala velmi výstižně. Je smutné, že svobodu slova dnes zrazuje kdekdo. Tak třeba právě Evropská unie, která nedokázala čelit masové migraci, pandemii covidu-19, ani zajistit svobodu volného pohybu osob, si doslova užívá svoji důležitost při zavádění čím dál nesmyslnějších regulací, či právě omezování svobody slova. Vznosně tomu říká boj proti fake news a dezinformacím, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než o novodobé formy cenzury. Co mne však děsí neméně, je skutečnost, že do cenzury se dnes zapojují také soukromé společnosti, provozující sociální sítě a jiné internetové platformy. Bohužel doslova kolaborují se všehoschopnými politiky, kteří si chtějí uzurpovat ještě větší vliv i moc, a pod pláštěm nejrůznějších příběhů vytvářejí marketingové nástroje, které slouží k manipulaci s veřejným míněním.
 
Sdílíte obavy těch, kdo tvrdí, že s koronavirem přicházíme o práva a svobody, které se již nevrátí?
 
Vidím to bohužel tak, že o část svých práv a svobod reálně přicházíme. Když se dívám na náladu mezi lidmi nejen v České republice, ale také v jiných evropských zemích, jsem si téměř jistý, že tento stav nebude trvat věčně. Naštěstí stále žijeme v demokratickém prostoru, ve kterém mají lidé právo při každých volbách znovu rozdat karty a určit směr dalšího vývoje. A já věřím, že letošní podzimní parlamentní volby otočí kormidlem České republiky zpět ke svobodě, k respektu práva, ke spravedlnosti, předvídatelnosti práva i zdravému rozumu.
 

Úvodem

Pokud bych si měl vybrat motto, které mne nejlépe vystihuje, pak jsou to dvě slova – „aktivní cesta“. Tento slogan zahrnuje v podstatě vše, co ve svém životě konám a činím.

Vždy jsem se snažil být aktivním člověkem, jsem jím i nyní a hodlám být také nadále. A pokud něco opravdu nesnáším, pak je to lidská blbost a lhostejnost. Tolik k výrazu „aktivní“. A proč „cesta“? Protože si pod ní nemusíme představit jen životní pouť, ale také pohyb a dopravu. Svou původní profesí jsem stavař se specializací na dopravní infrastrukturu. Právě stavbám cest a zlepšování situace v oblasti dopravní infrastruktury jsem zasvětil značnou část svého profesního života. V neposlední řadě se vždy snažím najít cestu, která spolehlivě vede k cíli. Tu nejlepší cestu, která bude prospěšná i širokému okolí.

Jsem patriot a mám velmi kladný vztah k regionu, ve kterém žiju. Nehodlám někde v koutě přihlížet tomu, aby měla naše krásná Morava nálepku pohraniční oblasti. Je třeba region hospodářsky pozvednout a zajistit i v současné nelehké době lidem lepší podmínky k životu, vzdělání i práci, ale také k jejich sociálnímu, kulturnímu i sportovnímu vyžití.

A důležitou cestou k tomuto cíli je také kvalitní dopravní infrastruktura – o tom jsem vždy byl a jsem pevně přesvědčen, a dělám ze svých pozic (například jako dlouholetý předseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě, jehož jsem zakladatelem) v tomto směru vše, co umím, a co je možné. A výsledky jsou znatelné, přestože vinou nesmyslně nastavených byrokratických bariér či neustále brojících aktivistických skupin nejde vše tak rychle jak bych si přál. Přesto se však projekty české dopravní infrastruktury stále posouvají kupředu a konečně stavíme a stavět budeme (např. dálnice D55, D1, D49).

pokračovat ve čtení