Tiskové zprávy

Česká republika - 13.07.2021
Libor Lukáš: Výstavba dálnic? Hlemýždí tempo, špatné zákony a šílená byrokracie

Libor Lukáš: Výstavba dálnic? Hlemýždí tempo, špatné zákony a šílená byrokracie
O zrychlení výstavby dálnic se mluví již mnoho let. Podle dopravního experta Libora Lukáše je jedinou cestou, jak zásadním způsobem pohnout s investicemi do dopravní infrastruktury, odvážná změna legislativy. „Dnes ‚ekoteroristé‘ pouze bravurně zneužívají liberální legislativu a parazitují na přemíře byrokracie. Svou roli také hraje jejich ego, jelikož veřejnost by dle jejich představ měla nabýt dojmu, že oni jsou jediní spravedliví a moudří,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý zlínský hejtman Libor Lukáš, jenž se stal stínovým ministrem dopravy politické formace Trikolóra Svobodní Soukromníci.
 
Dopravě, především pak dopravní infrastruktuře, se věnujete celý svůj profesní život a toto téma je spojeno s většinou vašich veřejných funkcí. Jak byste zhodnotil vývoj za poslední dvě dekády? Jdeme správnou cestou?
 
Správnou cestou sice jdeme, ale bohužel při ní postupujeme hlemýždím tempem. V Asii už po desetiletí jezdí rychlovlaky rychlostí až 250 km v hodině, ale u nás o vysokorychlostních tratích vedeme pouze filozofické debaty. Také nám schází postavit ještě cca 800 km dálnic, abychom naplnili strategický cíl. Ten je stanoven na celkový rozsah páteřní dálniční sítě u nás v rozsahu 2100 km. Když si uvědomíme, že výstavba dálnic u nás probíhá vlastně už od II. světové války, tak ani nechci domýšlet, kdy bude toho cíle reálně dosaženo. 
 
Proč je tak důležité investovat právě do dopravní infastruktury? Opravdu jsme na tom ve srovnání se sousedními zeměmi tak špatně?
 
Kvalitní dopravní infrastruktura je důležitým předpokladem pro rozvoj České republiky, o tom není pochyb. Tam, kde není dostatečně vybavené území, se nikdo nepohrne, a rozhodně zde nebude mít chuť investovat. To platí nejen pro rozvoj průmyslu, ale také pro oblast školství, sociálních a zdravotních služeb, turistiky a dalších segmentů. Vzpomeňme v tomto ohledu na počínání geniálního podnikatele Bati v meziválečném období. Tato podnikatelská legenda, on tu oblast technické infrastruktury (a nejen té dopravní) silně preferoval a usiloval o její maximální rozvoj.
 
Co je podle vás největší překážkou rychlejší výstavby dálnic v České republice; nedostatek peněz, nebo špatné vládní priority?
 
Především jsou to špatné zákony a naprosto šílená byrokracie, které v naší zemi stále přibývá. V rámci procesů, souvisejících s povolením staveb nám náleží 154. příčka ve srovnání s ostatními státy světa. Je to naprosto neskutečné a bez nadsázky katastrofální vysvědčení! Vždyť jsme se dostali na úroveň států, jako je např. Honduras či Pobřeží slonoviny.
 
V minulosti jste často kritizoval ekologické aktivisty, kteří účelově brzdí některé klíčové stavby. Proč si to myslíte? Vždyť ekologické organizace jen tvrdí, že chrání např. ohrožené druhy zvířat před „stavařskou lobby“. 
 
A proč tito jednotlivci nechrání se stejnou intenzitou také druh homo sapiens? Za celá ta léta jsem pochopil, že jim o lidi vůbec nejde. Tito „ekoteroristé“ pouze bravurně zneužívají liberální legislativu a parazitují na přemíře byrokracie. Svou roli také hraje jejich ego, jelikož veřejnost by dle jejich představ měla nabýt dojmu, že oni jsou jediní spravedliví a moudří. Když vám ale kolem oken vašeho domu budou od rána do večera hučet kamiony, jako je tomu např. v Přerově, tak těžko můžete chápat počínání aktivistů, kteří svou obstrukční činností brání realizaci dálnice, která tyto kamiony odkloní z bytové zóny hluboce za město. Řekl jsem to mnohokrát a zopakuji to i zde – člověk musí mít přednost před křečkem.
 
Často zaznívají hlasy, které spíš burcují k tomu, že bychom měli namísto podpory automobilismu (tedy výstavby dálnic) podporovat alternativní formy dopravy, které nebudou tolik zatěžovat životní prostředí. Co si o tom myslíte? 
 
Rozhodně jsem pro, abychom v naší zemi postavili co nejdříve také vysokorychlostní železnici. Bohužel jsme ale v tomto směru od slov ještě nepřešli  ke skutečným činům. Určitě by alternativní druhy dopravy přispěly k lepší mobilitě lidí i zboží. Zkrátka, moderní země potřebuje rychlá spojení, a to jak po silnici, tak po kolejích. Jsou to do značné míry spojené nádoby – pokud totiž nezměníme špatné zákony, tak se budeme soustavně potýkat s nekonečně dlouhým povolovacím procesem jak u staveb dálnic, tak také železnic. 
 
Mnozí odborníci se v tom, že rychlejší rozvoj dopravní infrastruktury brzdí špatná legislativa, shodují. Do Senátu dorazil návrh zcela nového stavebního zákona. Pomůže tomu, aby se v ČR stavilo rychleji a pohodlněji? 
 
Upřímně, o tom nejsem příliš přesvědčen. Pokud přece stejného úředníka ze současného obecního úřadu posadíme do jiného objektu s novým nápisem Státní stavební úřad, ještě to ani zdaleka neznamená, že tím zvýšíme kvalitu a efektivitu jeho práce. Já bych raději zrušil mnoho razítek, potřebných k vydání povolení, zmenšil míru regulace v rámci stavebně-správních agend, a vyčlenil bych také méně peněz na výkon těchto, dle mého názoru zbytečných agend. Když do systému nenatečou finance, tak tam nebudou ani zbyteční úředníci. 
 
Ze všech stran slyšíme, jak dramaticky rostou ceny stavebních materiálů i prací. Nemůže být právě tento skokový růst cen další brzdou pro investice do dopravní infrastruktury?
 
Jednoznačně lze říci, že růst cen bude vyvolávat potřebu dodatečných finančních zdrojů, které však ekonomika naší země nebude generovat lehce. Obnovit zemi po následcích často zbytečných proticovidových opatření bude velmi náročnou disciplínou a nezávidím příští vládě to, jak se bude muset vypořádat s otázkou potřebných zdrojů. Jsem přesvědčen o tom, že bychom neměli hledat úspory především ve strategických investicích, ale zaměřit bychom se měli na běžné výdaje státu. Je zřejmé, že utahování opasků státnímu „molochu“ nebude pro politiky populárním řešením, ale myslím si, že je namístě a nemine nás
 
Na které klíčové priority by se měla budoucí vláda soustředit právě v oblasti dopravní infrastruktury? Pokuste se, prosím, být maximálně konkrétní. Kterých pět staveb by mělo dostat podle vás tu největší prioritu? 
 
Jednoznačně se jedná o tyto stavby: Dálnice D1 Přerov – Říkovice, D35 Mohelnice – Hořice a D3 Praha – Kaplice, D49-R6 Hulín-ČR/SR Púchov. Nesmím opomenout ani Pražský okruh a samozřejmě realizaci vysokorychlostní trati napříč Českou republikou, kterou považuji za nezbytnou. 
 
Mnoho krajů se v posledních letech trápilo také se způsobem, jak financovat regionální hromadnou dopravu. Kraej k tomu přistoupily různě. Nemalé spory jste o to vedli také ve vašem domovském Zlínském kraji. Co by se mělo změnit v této oblasti? 
 
Jednoznačně bych podrobil nastavený systém hluboké revizi a celý segment bych zefektivnil. Ve Zlínském kraji došlo totiž ke zdvojnásobení rozpočtu určeného k financování veřejné  dopravy. Autobusy i vlaky však mnohdy vozí namísto cestujících vzduch, a to si podle mého názoru nemůžeme dovolit.   
 
S rostoucím počtem aut rostou také problémy s hustotou dopravy především ve velkých městech, ale také s parkováním, ke kterému přistupují samosprávy velmi rozdílně. Měla by v tomto ohledu sehrát nějakou roli vláda, nebo je to skutečně problém, který si musí vyřešit každé město „na vlastní triko“?
 
Bez promyšlené spolupráce centrální vlády s městy a obcemi se při řešení tohoto stále sílícího problému neobejdeme. Tlak na mobilitu se zvyšuje, počty vyrobených a prodaných aut dosahují astronomických částek. Proto jsem přesvědčen o tom, že bychom měli v jednotlivých městských dopravních systémech postupovat obdobně. Myslím tím např. intenzivní výstavbu obchvatů měst a obcí, definování podmínek pro soustředěnou výstavbu centrálních parkovacích domů, budování koridorů pro cyklisty s půjčovnami kol a podobně. 
 

Úvodem

Pokud bych si měl vybrat motto, které mne nejlépe vystihuje, pak jsou to dvě slova – „aktivní cesta“. Tento slogan zahrnuje v podstatě vše, co ve svém životě konám a činím.

Vždy jsem se snažil být aktivním člověkem, jsem jím i nyní a hodlám být také nadále. Pokud něco opravdu nesnáším, pak je to lidská blbost a lhostejnost. Tolik k výrazu „aktivní“. A proč „cesta“? Protože si pod ní nemusíme představit jen životní pouť, ale také pohyb a dopravu.

Svou původní profesí jsem stavař se specializací na dopravní infrastrukturu. Právě stavbám cest a zlepšování situace v oblasti dopravní infrastruktury jsem zasvětil značnou část svého profesního života. V neposlední řadě se vždy snažím najít cestu, která spolehlivě vede k cíli. Tu nejlepší cestu, která bude prospěšná i širokému okolí.

Jsem patriot a mám velmi kladný vztah k regionu, ve kterém žiju. Nehodlám někde v koutě přihlížet tomu, aby měla naše krásná Morava nálepku pohraniční oblasti. Je třeba region hospodářsky pozvednout a zajistit i v současné nelehké době lidem lepší podmínky k životu, vzdělání i práci, ale také k jejich sociálnímu, kulturnímu a sportovnímu vyžití.

pokračovat ve čtení