Tiskové zprávy

Zlínský kraj - 16.09.2018
Cesta? Můj životní příběh.

Cesta? Můj životní příběh.
Jsem technický typ, mám rád řád a systém. A vzhledem k tomu, že v naší rodině bylo stavařů požehnaně, bylo o mé profesi prakticky rozhodnuto už v dětství. Vystudoval jsem obor dopravní stavby na zlínské průmyslovce a v tomto odvětví jsem také získával své první pracovní zkušenosti. Byl jsem například u rekonstrukce ruzyňského letiště, při dokončování dálnice mezi Jihlavou a  Humpolcem či mezi Brnem a Vyškovem. Většinou ve funkcích stavbyvedoucího. 
 
Doprava mě provázela i v době, kdy jsem po návratu do rodného kraje působil jako investiční technik a  později vedoucí investičního oddělení Městského národního výboru Bojkovice. Po revoluci jsem působil nějaký čas jako tajemník radnice, v roce 1994 jsem se ale rozhodl podnikat.  Založil jsem několik firem, některé z nich působily samozřejmě i ve stavebnictví. Po celou dobu, ať už jako stavař, zástupce investora či podnikatel, jsem pociťoval, jak důležitý potenciál dopravní stavby, především dálnice, pro rozvoj regionů a zvyšování životní úrovně jeho obyvatel mají. 
 
S tímto vědomím jsem kandidoval v historicky prvních volbách do krajských zastupitelstev a  uspěl, stejně tak i v několika dalších. Ať už jako radní, náměstek, hejtman či statutární náměstek, po celou tu dobu jsem se snažil pohnout s výstavbou dopravní infrastruktury, o které se v té době jen nesměle mluvilo. Postupně se nám podařilo přiblížit dálnici D1 až k hranicím kraje do Vrchoslavic a následně ji prodloužit ke Kroměříži a Hulínu. Postavili jsme také dálnici mezi Hulínem a Otrokovicemi, včetně části obchvatu tohoto města. Došlo k zásadní modernizaci důležitých silnic první třídy, kompletně jsme připravili ke stavbě dálnici D49. 
 
Náš kraj se odrazil z  pomyslného dna, dopravní situace se zásadně zlepšila a  měli jsme našlápnuto k tomu, aby se vyřešily i další problémy. Bohužel se tak nestalo. Následující vedení kraje tento trend neudrželo, křivka růstu se zalomila kolmo dolů a přišly roky stagnace. Jenže pro mě už jsou cesty vážně můj životní příběh, a tak za ně bojuji dál jako předseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě. 
 
Proč? Protože v obnovení výstavby dálnic a modernizace železnic vidím úplný základ. Člověk nemusí být ani stavař, aby věděl, že na špatných základech dobrý dům nepostavíte… 
 
Libor Lukáš
 

Fotogalerie

Libor Lukáš
 

Úvodem

Pokud bych si měl vybrat motto, které mne nejlépe vystihuje, pak jsou to dvě slova – „aktivní cesta“. Tento slogan zahrnuje v podstatě vše, co ve svém životě konám a činím.

Vždy jsem se snažil být aktivním člověkem, jsem jím i nyní a hodlám být také nadále. Pokud něco opravdu nesnáším, pak je to lidská blbost a lhostejnost. Tolik k výrazu „aktivní“. A proč „cesta“? Protože si pod ní nemusíme představit jen životní pouť, ale také pohyb a dopravu.

Svou původní profesí jsem stavař se specializací na dopravní infrastrukturu. Právě stavbám cest a zlepšování situace v oblasti dopravní infrastruktury jsem zasvětil značnou část svého profesního života. V neposlední řadě se vždy snažím najít cestu, která spolehlivě vede k cíli. Tu nejlepší cestu, která bude prospěšná i širokému okolí.

Jsem patriot a mám velmi kladný vztah k regionu, ve kterém žiju. Nehodlám někde v koutě přihlížet tomu, aby měla naše krásná Morava nálepku pohraniční oblasti. Je třeba region hospodářsky pozvednout a zajistit i v současné nelehké době lidem lepší podmínky k životu, vzdělání i práci, ale také k jejich sociálnímu, kulturnímu a sportovnímu vyžití.

pokračovat ve čtení