Hejtmanův americký deník

Na ukázku Vás vtáhnu do mých zápisků z pracovní cesty v USA ze „čtvrtého“ dne.

Knihu je možno zakoupit v nakladatelství Archa ve Zlíně a v knihupectví Portál v Uherském Hradišti.

Den „čtvrtý“ - 2.11. 2005

Ranní rituál jsem odbyl rychle a již v 8:40 hodin jsme se všichni shromáždili v hotelové recepci. Doplnili jsme svůj plánovaný denní program o pietní akt k 87. výročí vzniku Československé republiky položením kytice u pomníku T. G. Masaryka. Malá slavnost byla koordinována s velvyslanectvím naší republiky v USA a Ministerstvem zahraničí USA. Kontaktním místem pro setkání delegací byl prestižní „The Cosmos Club“, který se nachází na ulici Massetchusetts a jehož členy jsou pouze mimořádně významné osobnosti – nositelé Nobelovy ceny, prezidenti, kongresmani, vědci, profesoři, umělci, zkrátka elita národa. V klubu nás přivítal ředitel odboru Ministerstva zahraničních věcí USA pan Eric Motley. Následně dorazili z české ambasády pánové Jaroslav Kurfürst, zástupce našeho velvyslance, a tiskový šéf ambasády pan Petr Janoušek. Obrátili jsme se na ně s přáním, abychom se v průběhu naší návštěvy mohli setkat i s českým velvyslancem panem Martinem Paloušem.

Společně jsme se odebrali k soše T. G. Masaryka a položili kytice. Poklonili jsme se památce prvního československého prezidenta. Bylo to důstojné, dojemné a sváteční. Měli jsme pocit hrdosti, že jsme mohli vzdát hold otci české státnosti právě tady, na půdě Spojených států amerických. Svoboda a demokracie inspirovaly Masaryka v jeho díle i v jeho politické praxi, v níž mu rozhodujícím způsobem pomohl tehdejší americký prezident. Při pohledu na sochařský monument Masaryka na rušné washingtonské ulici jsem si pomyslel: „Díky pane, prezidente, díky, Ameriko“.

Pak jsme se vydali na Ministerstvo zahraničních věcí USA. Bezpečnostní opatření před vstupem do budovy byla velice přísná. Jednání probíhalo na úrovni ředitelky odboru pro střední Evropu a Euroasii. Vedla je paní Janet E. Garvey za účasti specialisty na Českou republiku pana Erica Fichte. Z obou stran byly oceněny excelentní vztahy mezi našimi státy. Debata se točila kolem společného úkolu při prosazování svobody a demokracie nejen v Evropě, ale i všude na světě. Z americké strany k nám směřovaly dotazy na naše zkušenosti ve vztazích s Ukrajinou, Běloruskem, Balkánem, ale i zeměmi jako Afghánistán a Irák. Naše delegace ocenila vynikající spolupráci s velvyslancem USA panem Cabanissem a vyjádřila naši vděčnost za kladný přístup Američanů k českým regionům. Poněkud kuriózní bylo, že se Američané zajímali o schvalování Zákoníku práce v českém parlamentu.

Navrhl jsem možnost prostudovat určité formy spolupráce mezi Asociací krajů ČR a Asociací guvernérů. Setkání bylo zajímavé a užitečné. Odnesl jsem si dva poznatky z jednání: 1) americký obchodník, aby investoval v Evropě, potřebuje záruku politické stability a transparentnosti obchodního prostředí; 2) na náš požadavek na zrušení vízové povinnosti pro české občany při cestách do USA nám bylo taktně naznačeno, že věc se vyvíjí, že existuje tzv. cestovní mapa, nastiňující, jak věc zdárně dořešit, a že se i na této otázce opravdu pracuje. Nicméně nevím, kolik práce bude ještě třeba udělat, aby to přispělo i v tomto ohledu ke zlepšení česko-americ-kých vztahů.

Z diskuze vyplynulo, že by Američané uvítali ucelený přehled o investičních příležitostech v naší republice. Z naší strany bylo totiž zřejmé, že bychom uvítali co největší procento amerických investic, které jsou jistě nejlepším potvrzením síly a pevnosti našeho euroatlantického spojenectví.

Pak jsme se ještě přesunuli do instituce, která se nazývá „Americká legislativní asociace“ (ALEC). V jednáních ji zastupoval ředitel pan Duane Parde. Představil nám lobbistickou organizaci působící v oblasti legislativy. Má ve statutu individuální členství, které nám pohotově nabídli. Sdružují 2400 členů z jednotlivých států a jsou tak největší v USA. Působí jak na kongresmany, tak na zástupce zvolené v jednotlivých státech Unie. Zajímavostí je, že se zrovna před několika dny vrátili z České republiky, kde studovali tzv. rovnou daň. Na můj přímý dotaz, zda se domnívají, že taková daň je uplatnitelná v americkém fskálním systému, mi odpověděli, že ano. Myšlenka rovné daně je známa již dlouho a jak se prosazuje v Evropě či jak se o ní stále více hovoří, projevuje se to výrazněji i v USA. Ředitel asociace se dokonce osobně domnívá, že za dvě až tři volební dekády se v nějaké modifkaci rovná daň prosadí i v daňovém systému v USA. Koncept považuje jednoznačně za perspektivní.

Poslední jednání tohoto dne se uskutečnilo na ministerstvu bydlení a urbanizace. Byla zde přítomna řada specializovaných odborníků. Jednání řídila ředitelka odboru paní Pamela Glekas. Poznatky o americkém systému z této oblasti mi připadaly, co do možné aplikace v České republice, málo uplatnitelné. Základním rozdílem je skutečnost, že ministerstvo navrhuje v celé Unii tzv. zóny pro obnovu obcí a měst. Pro všechny státy jich stanovili třicet. Po dohodě s guvernéry paralelně určilo americké ministerstvo zemědělství deset zón. Nástrojem rozvojové práce v zónách je daňové zvýhodnění. Systém funguje na základě daňových pobídek pro všechny, tedy nikoliv jen na pobídkách a dotacích pro vyvolené. Korektně nám však také sdělili, že mají velmi omezené možnosti vypisovat granty na podporu revitalizace obcí a měst na principu přímé fnanční podpory. S ohledem na velmi malé zdroje (a pouze pro nestátní neziskový sektor nebo pro podnikatele, nikoliv pro obce a města) se obecní a státní byty nestaví. Hlavním nástrojem pro revitalizaci a brownfelds jsou tedy „daňové pobídky“. Světe div se, ono to funguje!

Vysvětlovali jsme Američanům náš systém využívaný v oblasti bydlení. Očividně se jim nezamlouval a stále se ptali, proč to máme „vymyšleno“ jen pro někoho a nikoliv pro všechny, kteří by mohli v daném prostředí soutěžit. Ale to přece nevíme ani my…!? (Anebo víme…).

Celý pracovní program dne jsme tímto jednáním vlastně naplnili. Mohli jsme se vrátit do hotelu. Po krátké přestávce jsem si natáhl tepláky, nazul botasky a vyběhl washingtonskými ulicemi k národnímu parku s Památníkem druhé světové války a s nádhernými vodotrysky. Večerní relaxaci jsem si s kolegy dopřál v pubu hned vedle hotelu. Po velmi umírněné konzumaci piva „Guinness“ následoval zdravý spánek až do rána.

» nahoru